KOLEMREPUBLIKY XIV. – Slavonicko aneb „Pramlýny na Dyji“
Hraniční úsek: viz
podtržené části celé trasy, 8 + (15+2) = 25 km, celá trasa: 8 + 17+2
= 27 km
2. den: Stálkov – hraniční přechod Hluboká – Weikertschlag
an der Thaya autem, dál pěšky Baumühle – Niklasberg – Unter
Pertholz a zpět po pravé straně Dyje do Weikertschlagu – autem Slavonice – Stálkov, pěšky 8 km (odpovídá hraničnímu
úseku Hluboká - Písečné 8 km)
3. den: Staré Město pod
Landštejnem –2km-hranice – Trojbod – Maříž –
Fratres – Ziegelhütte – krokovický les – Krokovice – odtud i v kufru auta – Písečné
– autem zpět do Stálkova, pěšky
celkem 2+15 km, v kufru 2 km
4. den: Stálkov a okolí pěšky 5km
– návrat domů (autem)
Termín: 16. 11. –
19. 11. 2017
Účastníci:
Hanka, Broňa, Kája, Eliška, Matouš, Kubík, Dan, Filip, Kuba, Jirka, Martin, Pavel,
Adam, babička a děda Eckhardtovi, babička a děda Ošancovi, pes Charlie
Dopravní prostředek:
k hranicím a od nich autem, po hranicích pěšky, v kufru auta, Adam
s Pavlem využili i loď
Na „republiku“ v trojgeneračním složení jsme se
chystali už delší dobu. Naplánována byla na jediný listopadový prodloužený
víkend. Naším cílem bylo zdolat aspoň kousek hranic kolem Slavonic, ukázat dětem mlýny na Dyji a ve společném zájmu propojit rodiny
Eckhardtů, Černohousů, Bartošů, Konečných i Ošanců. Výkony sportovní tak byly
prokládány nejen hudbou a zpěvem, ale i promítáním fotek a poutavými (a občas
lehce pikantními) vzpomínkami na předky – mlynáře.
Ošancova větev se na cestu vydala už ve čtvrtek
v brzkém odpoledni. Vše při starém … časová šibenice s vyčerpávající
organizační křížovkou. Ale i tentokrát jsme to dali (Eliška v deníku: „Babička s dědou vyjadřovali
s country rádiem dobrou náladu…“). Monotónní běh motoru na chvíli přerušila
dobrodružná večerní honička v dačickém
zámeckém parku a rodný dům praprababičky. Ubytování jsme díky Bobovi a
skautské Dvojce Brno měli zajištěno ve Stálkově.
K neosvětlené sýpce stojící mimo silnici jsme dojeli až za tmy. Bob už
obětavě topil. Slovo dalo slovo, došlo i na slivovici, štrůdl a verše o lesní
moudrosti. Černohousovi a Eckhardtovi přijeli až pozdě večer. Teprve když se všichni
uvelebili na lavici v kuchyni, v přízemí a v podkroví, byla
výprava kompletní.
V pátek ráno jsme se auty vydali do Rakouska, po
stopách mlynářů - prapředků rodiny Ošanců. První zastávka byla na hraničním
přechodu v Hluboké. Následně
auta odstavena na náměstí ve Weikertschlagu.
Všichni účastníci tří generací dvou rodů šlapali svorně kolem lehce meandrující
Mährische Thaya (Moravské Dyje) od plovárny jak z Rozmarného léta pod
zříceninou kaple sv. Pankráce stále proti proudu k pramlýnu Baumühle. Kája to popsala takto: „Oblézáme mlýnici u jezu pod skálou, Eliška
padá do náhonu (jen bláto), nakukujíce do oken světnice obdivujeme vybavení ve
stylu biedermeieru. U brány se smí fotit jen pokrevní příbuzní dávných mlynářů
a před deštěm se schováváme do sklepa ve skále.“ Dále volným krokem trasa Baumühle – Niklasberg – Unter Pertholz
a pak po druhé straně Dyje zpět do Weikertschlagu. Pozn: 8 km
kolem Dyje odpovídá 8 km po hranicích, které běží nedaleko rovnoběžně - tedy z přechodu
Hluboká do Písečné (tam navážeme následující den).
Kromě hladu (Ošancova větev podcenila zásobování a až na
pár křížal a tatranky zůstaly další zásoby v autě na parkovišti) a velmi
plasticky podané nevole juniorů jsme museli čelit též občasnému dešti. Okruh
s délkou cca 6 km jsme však úspěšně zakončili u namazaných krajíců vyhrabaných
z kufrů našich vozidel. Dětem konečně zase šťastně svítily oči! Cestou zpět jsme
absolvovali sladkou tečku ve slavonické
cukrárně! Posléze jsme v tichém úžasu a padajícím mlžném soumraku obdivovali
renesanční náměstí, zatímco děti si kolem kašen hrály na honěnou. Ve Stálkově večer Adam slavnostně
ohřál svůj guláš a následně hrábl do kytarových strun.
Sobotu po nekonečném hemžení
odstartovala drsně hraničářská část pro skalní členy kolemrepublikového klanu:
ze Starého Města pod Landštejnem pěšky
k hranici schované v borůvčí a označené patníky přitesanými
z místních kamenů. Následoval Trojbod
Čechy-Morava-Rakousko, občerstvovací stanice i s Ošancovými, plížení a
šiškový minometný útok z hlídacího posedu. Pak už dál a dál starou opuštěnou asfaltkou.
Právě tady se zrodil zběsilý plán na další, už XV. Javornickou běžkařskou
etapu. Ale nepředbíhejme…
Svačina v Maříži se s nutnou rekvizitou (drobivými
krajíci chleba se sýrem a salámem) odehrála na lavičce před dílnou
pestrobarevné keramiky. Dovnitř jsme nešli, neb jsme byli jak čuňata a usoudili
jsme, že by naše divoká skupina mohla nadělat víc škody než užitku. Hanka tedy
za okny dílny (kde návštěvníci zpracovávali vlastní výrobky) vyzvala děti, aby
si každé vybralo „svého“ turistu, který si výrobu keramiky zaplatil, a procítěně
s ním „na dálku“ absolvovalo celý tvůrčí proces zrodu keramického hrnku či
misky. Cílem bylo dosažení stejného tvůrčího uspokojení jako autor samotný.
Děti - poněkud udiveně - dohrály hru až do konce. Pak se vrhly na průlezky. Na
hraniční trase pak mezi kapkami deště následovala opuštěná zřícenina zámku s krásnou
modřínovou alejí, a pak dál k rybníku a k asfaltové cyklostezce končící
uprostřed oraniště - ještěže naše patníky byly na dohled!
(Tradiční) krize přišla ve Fratres (Museum Humanum). Děti odmítly
pokračovat, že prý počkají, až je vyzvedne strejda Adam. Jenže ten ve stejnou
dobu s bratrem říčním vlkem plul po Dyji z Rakouska na Moravu daleko odtud u Drosendorfu.
Junioři tedy měli smůlu. Po marných pokusech dostat se mimo návštěvní hodiny
dovnitř zajímavého muzea (vyčerpali jsme snad všechny možnosti: volali, lezli
do otevřené stodoly, telefonovali místním a ptali se na návsi) přece jen jdeme
dál i s brblající omladinou… kolem zrušené železniční tratě, do strmých
stoupání v pustých borovicových lesích a podél obor daňků s vysokými
posedy, Rakouskem dál k východu. Tam někde děti opět začaly stávkovat a puberta
obcházela okolo. Tentokrát to naštěstí spravilo pár bonbónů.
Dál už opět dejme slovo Káje:… spěcháme, neb přechod zelené hranice musíme
zvládnout dřív, než padne tma. Pokračujeme setmělým krokovickým lesem podél bříz dolů, kde nám jdou naproti Pavel
s Adamem. V tomto bodě si
pár odvážných hraničářů může zapsat své první km po hranici absolvované v kufru
auta! Na okraji Písečné se necháváme unést atmosférou
nádherného židovského hřbitova. Přeplněným autíčkem (5 dospělých + 4 děti) se
vracíme na základnu Stálkov.
Večer věnován promítání
kolemrepublikových fotek, hudbě, zpěvu a vínu. Děti čas využily podstatně
kreativněji. Nahoře v podkroví se dospěláci pokoušeli krotit jejich bujaré
nadšení v pravidelných intervalech, leč bez větších úspěchů. Ráno nás za
okny překvapil první sníh. Junioři stavěli klouzačky, pevnosti a sněhuláky a
dospělí šli za loupežníkem Graselem a básníkem Schillerem krajinou osamělých
skal, sněhových krajek na pasekách zrzavých modřínů, rybníků v lesích s
žulovými plážemi a též neuvěřitelným tábořištěm na skalách.
Eliška ve svém deníku kritikou
tentokrát velmi šetřila. Zdá se, že náročné a vypjaté momenty byly zapomenuty a
dobré zážitky zůstaly. Na chodbě příjemně vyhřáté sýpky nás po celou
dobu tiše sledovala vycpaná losí hlava s obrovskými parohy.
Komentáře
Okomentovat