KOLEMREPUBLIKY 30. – Slezské Beskydy

Hraniční úsek skutečný: 47 km

Celá naše trasa po hranicích: 47 km

Termín: 27. 5. – 29. 5. 2022

 

1. den: vlakem Olomouc/Rapotín – Návsí – Mosty u Jablunkova, dále pěšky na Studeničný (déšť) – Kubalonka – Markov – Hrčava – Trojmezí, nocleh v altánku na P – S – Č hranici; trasa pěšky: 11,5 km

2. den:  pěšky z Trojmezí – Javořinka (Jaworzynka, přes Polsko) – nejvýchodnější bod ČR – Bukovec – oběd u řeky Olše – Bystrý – Bahenec – Krkavice – po hranici Velký Stožek – Malý Stožek – Cieslar – Velký Šošov, nocleh; trasa pěšky: 18,5 km

3. den: pěšky z Velkého Šošova – Beskydské sedlo – vzhůru na rozhlednu Velká Čantoryje – chata Čantoryje – Gora – rozcestí Nýdek (údolí Gory) – rozcestí Pod Malým Ostrým – mezi oborami – Pod Vružnou – Třinec, pak vlakem domů;  trasa pěšky: 17 km

Účastníci: Hanka, Broňa, Kája, Eliška, Matouš, Kubík, Adam a pes Bolka

Dopravní prostředek: k hranicím a od nich vlakem, po hranicích pěšky

 

Kulatá 30. etapa začala pohodově – ve vlaku. Trasu Olomouc/Rapotín – Návsí – Mosty u Jablunkova jsme absolvovali pěkně v pohodlí. Za okny pršelo, ale my tomu zatím naštěstí nevěnovali pozornost. V Mostech na nás čekal Adam, který se po okolí toulal už od předchozího dne. Avizoval mimo jiné, že má v batohu dostatek proviantu pro celou expedici. Tak jsme ho vzali do party a z Mostů se s batohy chráněnými pláštěnkami vydali Jablunkovským mezihořím na vrch Studeničný a dál kolem sesunutého svahu přes Kubalonku po silničce směr Markov (svačina v poměrně čisté a hlavně zastřešené autobusové zastávce). Do vsi Hrčava jsme dorazili potmě. Prošli jsme ji a na jejím okraji hledali místo našeho prvního noclehu – Trojmezí.  Tento zeměpisně strategický bod hranic tří států (Česka, Slovenska a Polska) nás přivítal poměrně velkoryse řešeným prostorem pro turisty a třemi altánky. Každý z nich stál na území jiného státu. K noclehu jsme si vybrali ten polský. Altánek byl zastřešený, spali jsme na karimatkách položených na zámkové dlažbě. Bylo tam zima, ale čisto. Večerní hřejivý oheň se nekonal. Unavení po dlouhém pracovně/cestovatelském dnu jsme v podstatě bez větší večeře zalehli. Do noci vyhrávali a zpívali kolegové „ubytovaní“ za říčkou na slovenské straně (co by kamenem dohodil).

Ráno se nejprve Adam  a pak i ostatní seznámili s osadníky zabydlenými nedaleko slovenského altánku. Ti měli štěstí: dřívějším nalezením lokality měli k dispozici ohniště vč. příslušenství. Po základní výměně informací (kdo jsme a co tam děláme) jsme zjistili, že cílem osadníků je navštívit nejsevernější, nejjižnější, nejvýchodnější a nejzápadnější bod republiky. Podělili jsme se s nimi o zkušenosti z cest, podívali se na trojbod v korytě řeky a pak už se pakovali na cestu směr Javořinka a dál polskou krajinou.

Na chvíli jsme ztratili turistickou značku a bloudili v potoce. Pak jsme se zorientovali podle hraničníků. Míjeli jsme vstavačové louky s divokými orchidejemi a prstnatci májovými. Kája s Adamem byli v sedmém nebi. Informace o lokalitě jsme čerpali z chytrých tabulí, kde se psalo o historii a zajímavostech oblasti.

Na nejvýchodnějším bodě ČR nám projíždějící cyklisté udělali fotku a pak už dál po silnici přes Bukovec. Oběd jsme si dali na hrázi řeky Olše (Ołszy). Kubík zapálil polední opékací oheň na první sirku! Požitek z buřtů a sýra nezkazily ani dešťové přeháňky střídající se sporadicky se sluncem. Dál pokračujeme proti proudu Bystrého potoka, lesní cestou vzhůru na silničku směr Bystrý. Tam Eliška s Kubou navštívili domorodce s prázdnými PET lahvemi, hodili očko, pobesedovali… a vrátili se nejen s vodou, ale i s TOFFIFEE pro celou výpravu. Následovala je i majitelka chalupy, která se zvědavě vyptávala, odkud jsme a kam jdeme a nezapomněla ocenit výřečnost a sportovní zdatnost dětí a Bolky. V okolí Bahence jsme byli odměněni krásnými výhledy na Tatry a Nízké Tatry. Pokračovali jsme vzhůru lesy na hřeben Krkavice a dál podél hraničníků na Velký Stožek (978 m. n. m).

Ve Stožku byla hospoda, která při nabírání sil přišla náramně vhod. Posilnili jsme se pivem, limonádou a pirohy s masem nebo sýrem/hamburgery. Platba kartou, ceny přijatelné, chutě inspirativní, množství dostačující. Na záchodech měli prý i sprchu (já vevnitř WC nebyla…). Okolo sedmé večer jsme přes Malý Stožek  svažujícím se krpálem zamířili k chalupám obce Cieslar a pak na Velký Šošov (886 m. n. m.), kde jsme v podvečer na horní stanici lanovky našli ohniště, lavičky i suché větve na oheň. Adam vyptal vodu na chatě ve svahu kopce. Kája volala Martinovi, chtěla se s ním podělit o romantiku krásného výhledu… a Martin chtěl v Rapotíně dokoukat fotbal. Jejich vzájemná komunikace byla velmi vtipnáJ. Nocleh se odehrál nedaleko ohniště pod plachtou. Spalo se na měkkém, ale byla opět zima.

V neděli ráno jsme byli odměněni nádherným výhledem do údolí. Nejsem si jistá, zda ten výhled zcela přehlušil fakt, že budíček byl v 6:00, ale snídaně byla královská a k odchodu jsme se vykopali až v 8 hodin. Kvůli oslavenci – psí slečně Bolce, která měla v neděli 8. narozeniny, jsme si nafoukli balonky a přivázali je na batohy. Poslední den této etapy jsme si to slunečným dnem namířili pěšky přes Beskydské sedlo vzhůru na rozhlednu Velká Čantoryje. Vylezli jsme na ni, Bolka hlídala batohy dole. Pozornost jsme na sebe strhli neúmyslným prasknutím mého balonku. Přes chatu Čantoryji (nabíráme vodu) jsme podél hranice zamířili na Goru a jejím údolím na rozcestí Nýdek. V ohybu zatáčky jsme se doslova sesunuli i s batohy do trávy a doplnili energii obědem. Po červené značce míříme podél hraničníků nahoru a dolů až na rozcestí Pod Malým Ostrým, pak úzkou stezkou mezi oborami, Pod Vružnou a po žluté do Třince. Tam jsme se trochu zamotali s výběrem vlakových spojení, ale nakonec se podařilo nastoupit do vlaku, který Adama odvezl až do Prahy. Cestou jsme on-line sledovali MS v ledním hokeji, souboj ČR – USA. Vyhráli jsme s velkým náskokem bronzovou. Fandící cestující byli spokojeni.

Cestou jsme: viděli sluku, slyšeli jelena, naučili se rychle a efektivně nasazovat a balit pláštěnky při opakovaném dešti, nechali se rozmazlovat Adamem (fešně oděným v čerstvě propálených kalhotách) a jeho teplou večeří, viděli Tatry a celou Malou Fatru, ochutnali první letošní lesní jahody, salám Křemešník (s příběhem) a naučili se goralskou písničku:

 

Za lasami za górami za dolinami                     
pobili sie dwaj górale ciupagami.

 

Ej górale, nie bijta sie
ma góralka dwa warkocze
podzielita sie.

 

Ej górale, nie bijta sie
ma góralka dwoje oczu
podzielita sie.

 

Ej górale, nie bijta sie
ma góralka wielke serce
podzielita sie.

 

Ej górale, nie bijta sie
ma góralka z przodu z tyłu
podzielita sie.

 

Čechomor

Za lasami za górami za dolinami