KOLEMREPUBLIKY XIII. aneb „Jižní Morava po
vlnách nejen Moravy a Dyje“
Hraniční úsek: viz podtržené části
celé trasy, 10 + 6 (Morava) + 2 (B. kanál)
+ 16,5 (Dyje) = 34,5 km
Celá trasa: celkem loďmo: 12 + 12 + 9 + 23 =
56 km
1.
den: Strážnice – most u Bzence autem, po řece Moravě lodí 12 km do Rohatce (část Kolonie, u železničního mostu) – odtud
návrat autem do Strážnice
2. den: Strážnice – Lanžhot autem, lodí od silničního
mostu po Moravě až k trojbodu
(soutok Moravy s Dyjí) – 10
km loďmo po hranicích, dál korytem řeky Moravy po rakousko/slovenské
hranici na Slovensko do Moravského Sv. Jána (most mezi Moravským Sv. Jánem a Hohenau
an der March) – 2 km loďmo – odtud návrat autem do Strážnice
3. den: Strážnice – Petrov (část Výklopník, Baťův kanál)
autem, odtud loďmo po Baťově kanále 0,5km
na hranici ČR se Slovenskem – přes přístaviště Skalica - 1 km – dál po hranici Baťovým
kanálem do Moravy - 1 km – po Moravě
po hranici do Hodonína - 6 km +
po kanále zvaném Stará Morava 0,5 km
do vnitrozemí – odtud návrat do Strážnice autem
4. den: Strážnice – Břeclav autem, odtud lodí po Dyji až na hraniční čáru poblíž
Pohanska - 4,5km – (Dyje 20,1 km)
- po hranicích lodí do trojbodu
(trojmezí Česko-Slovensko-Rakousko) 16,5
km – dále stejnou trasu jako 2. den po Moravě do Moravského Sv. Jána –
2 km – návrat autem do Strážnice
5. den: Strážnice – skanzen pěšky – Uherské Hradiště
(autem)
Termín: 2. 7. – 6. 7. 2017
Účastníci: Hanka, Broňa, Gábina, Kája, Tomáš,
Eliška, Kubík, Markétka, Tomík, Kačka, Vojtíšek, Johanka, Filip, Kuba, Jirka,
Martin, Kašík, Nedbalka, rodiny Eckhardtů, Sedmerů a Černohousů + další
přátelé, psi Bolka a Charlie
Dopravní prostředek: k hranicím a
od nich autem, lodí (kanoe laminátové, plastové a nafukovací Pálavy), po hranicích
lodí, případně plavmo
I letošní
prázdniny začaly stylově: ve vlnách. Ještě než jsme se do nich ponořili, čekalo
nás obvyklé únavné balení. Do Hančina pidiauta jsme museli naskládat 5 osob, dvě
lodě, pádla, stany, spacáky, karimatky, oblečení, jídlo, hrnec, žrádlo pro
Bolku a dalších milion věcí. Nic nezapomenout a zároveň se nezbláznit se zdálo
být utopií. Když se utopie stala realitou, začal další boj: zdánlivě jednoduchá
trasa Olomouc – Přerov – Otrokovice – Staré Město – Uherské Hradiště – Veselí
na Moravě – Strážnice (mimo dálnici) nám autem zabrala víc jak 3 hodiny.
Broňa se u
mapy na místě spolujezdce snaživě potila ve snaze odlišit pravo od leva, sever
od jihu a dálnici od polňačky. Hanka spolucestujícím dopřávala okružní trasu
Moravou vždy, když jsme nabrali špatný směr. Johanka, Eliška a Kubík vzadu tiše
fandili. Bolka byla překvapivě v klidu.
Do
strážnického kempu[1] jsme
přijeli právě včas, abychom narychlo přebalili a vydali se s ostatními poprvé
do koryta. Shodu v obsazení lodí jsme nalezli překvapivě lehce, a stejně bezproblémově
jsme posádky lodí v průběhu expedice s ohledem na prevenci ponorkové
nemoci střídali.
Vodní toky
(Morava, Dyje, Baťův kanál), po kterých jsme sledovali hraniční čáru, měly většinou
dostatek vody a široké, bezpečné a klidné řečiště (až na zarostlou úzkou
propojku mezi kanálem a Moravou – 3. den). Přesto někteří z nás skončili neplánovaně
ve vodě (po škodolibém zásahu pánské části výpravy, při nešikovném vystupování
či po neobratném manévru). Jelikož bylo teplo, mokrý oděv nevadil.
Plavbu
přerušovaly především potřebné svačinky na břehu, při kterých si někteří
z nás i zaplavali. Děti v čisté vodě sbíraly velké prázdné škeble a
pozorovali živé, které se opatrně pohybovaly pomocí své masité nohy. Stavěli
jsme hrady z písku a nesla se nad námi i dlouhá křídla luňáka.
Na březích
jsme si všímali hraničního značení, rybářských domků na kuřích nožkách, sítí a
občas i rybářů, kteří nám do cesty kladli rafinované překážky v podobě nahozených
a téměř neviditelných udic. Po cestě jsme v korytě potkali i obrácený
betonový bunkr (řopík) – součást hraničního opevnění, kolem něhož se proháněla
hejna rybek. Mimo jiné byla Adamem ze dna vylovena i jedna obrovská (bohužel
mrtvá) štika. Velká show se udála na trojbodu – soutoku Moravy a Dyje – kde
Hanka, Kája a Broňa za Kubova hlasového doprovodu předvedly slavnou scénu
z Titanicu. Kašík se přímo v korytě chvěl zalíbením a nemohl se
vynadívat. Ostatní to asi tak umělecky necítili, spíš se zdálo, že si myslí
cosi o našich přehřátých kebulích…
V kempu
bylo veselo. Večer byly svolávány porady, při kterých jsme se pokoušeli
zkoordinovat vzájemná očekávání, možnosti, trasy a počty všeho, co se dalo
sečíst. Junioři se rozptýlili jak péčí o nejmladšího Vojtíška, tak sportem, vzájemnou
komunikací nebo lenivým povalováním. Aby nezakrněli zcela, poslední den jsme společně
navštívili i strážnický skanzen.
Ani tentokrát
jsme se nevyhnuli setkání s muži zákona. Scénář z loňska se opakoval:
jiné kulisy, stejné finále. Hanka s Adamem zaparkovali v Hodoníně auta
ve veřejném záboru, což ozdobilo jejich automobily fešnou botičkou. Situace
v blížící se bouřce vypadala dosti dramaticky. Vítr se zvedal, mračna se
valila a zprávy o řidičích, kteří měli odvézt vodáky do kempu, byly
pesimistické. Šeptanda šla i o možnosti pokuty ve výši 2 000,- Kč. Věřila
jsem, že sestra opět zapojí svou výmluvnost, šarm a zkušenosti z loňska.
Nemýlila jsem se. Dvoutisícová hrozba se smrskla na dvoustovkovou pokutu. Fííí,
i tentokrát jsme z toho vyvázli téměř bez následků. Znovu se ukázala síla
a semknutí kolektivu. Šťastlivci, kteří místo záboru měli auta zaparkována pod
mostem, nenechali Adama s Hankou a jejich posádky bez pomoci: půjčili na
pokutu, kalhoty, mikinu, pomohli uklidit lodě a tišili nervy vlídným slovem.
Z putování
po hranicích nás tentokrát nebolely nohy, spíš ruce (a zadky z dlouhého
sezení). Ukrojili jsme další hraniční úsek, seznámili se s novinkami
v oblasti silniční dopravy a poučili se, jak vypadá pádlování „na kanadu“.
Domů jsme se vrátili v plném počtu, zdraví a značně přičmoudlí od
sluníčka.
Komentáře
Okomentovat