KOLEMREPUBLIKY XII. aneb „Podyjí“
Hraniční úsek: Vranov – Lukov: 14 km, Lukov – Hnanice: 16 km (pravidla NP zakazují pohyb mimo
vyznačené cesty, proto absolvovaná trasa je zároveň i trasou hraniční)
Celá trasa: 50 km
1. den: Vranov nad Dyjí – podél řeky – Přední a Zadní Hamry
– hamerská lávka, Obelisk – ledové sluje – Pod Čížovem – Lukov, 14 km
2. den: Lukov – Čížov – po zelené Hardegg (most, hrad) – po
silnici Pod Čížovem – Lukov, 20 km
3. den: Lukov – Nová Ves – na
dohled Podmolí – Příčky – U milíře – Železné schody – vinice Šobes – Pod
Šobesem – Šobeská lávka – Horecký kopec (hraniční patník XIII./23) – kaplička
Heiliger Stein – zpět do Hnanic – sklepní ulicí ke kostelu, 16 km
Termín: 28. 4. – 1. 5. 2017
Účastníci: Hanka, Broňa, Kája, Eliška,
Matouš, Johanka, Filip
Dopravní prostředek: k hranicím autem, vlakem,
autobusem a pěšky, po hranicích pěšky
Tato prvomájová
etapa vedla k rakouským hranicím. Navazovali jsme na cyklo etapu z r.
2016. Hned začátek byl dosti adrenalinový. Eliška brala před výjezdem
antibiotika, Filip ulehl, Johanku bolelo břicho a Matouš se držel ze všech sil.
Dan měl veslařské závody ve stověžaté, a tak se ze všech sil držel jinak a
jinde. Kája sotva mluvila a nemít pocit souznění, zůstala by v posteli.
Skutečný start akce byl tedy neustále spíše v říši přání než reality.
Nakonec jsme ale statečně odmítli tlak okolních podmínek a vyrazili. Počasí
bylo fakt hnusné. Pršelo a bylo zima. My s Johankou jsme jely vlakem po
vlastní ose Olomouc – Přerov – Břeclav – Znojmo, zbytek výpravy autem. To bylo
ve Znojmě odstaveno a dál všichni autobusem
až do Vranova nad Dyjí.
Nocleh jsme
měli zajištěný v penzionu u paní Magdaleny Jírové. Opět jeden
z těch civilizovaných – koupelna, kuchyň, apartmá, teplo… Luxusní byly i
domácí žloutkové věnečky, mátový čaj, echinacea v alkoholu a kotel
vajíčkové pomazánky. Večer, za tichého oddechování dětí, jsme si ještě s paní
domácí popovídaly a pak už spát.
Ráno svítilo
do oken slunce a nad nedalekou stěhovavou kapličkou usedaly na dráty první
vlaštovky. Po snídani a hudební (písňové) děkovačce paní Magdaleně (měla ruce
vražené v hrnci míchajíc šodó) směr z Vranova
podél Dyje hamerskou lávkou na
druhý břeh. Octli jsme se v Národním
parku Podyjí. Vše se zelenalo, lidí poskrovnu, jarní meandry poklidné řeky,
stovky jiřiček nad ní, houpavá lávka a Matouškovy klacíky plovoucí po řece, ledové
sluje s výhledem do údolí.
Večer nocleh
na faře v Lukově.
V kuchyni nešla trouba (byla napojená na bombu, ale plyn neproudil). Kamna
kouřila a nedalo se v nich topit. I tentokrát jsme to zvládly. Opět
špagety a polívka k večeři. A jako tečka popcorn. Druhý den nalehko jen
s batůžky a svačinou směr Čížov
po staré železné oponě. V Čížově jsme zavítali do muzea Národního parku
Podyjí a zhlédli naučný film. V něm účinkovaly i kočky, kterých jsme si
všimli v malém domečku na kraji Lukova. Za okny jich sedělo 17. Úplný
kočičinec.
Z Čížova po zelené na Hardegg – nejmenší rakouské město
s krásným starým hradem nad Dyjí. Oběd jsme si vychutnali hned u mostu na
zídce u Dyje. Chleba se sýrem,
okurek a paprika chutnaly přímo znamenitě. Matouš se seznámil s domorodou
zelenomodrotyrkysovou obrještěrkou a pojmenoval ji jménem Hardeg. Byla opravdu
nádherná. Městečko jsme si prošli a zpátky do Lukova. Tam jsme si rozdělili program: H + K zamířily
na romantickou vyhlídku, děti na pálení čarodějnic, Broňa do kuchyně.
Naše děti
zřejmě vzbudily u části obyvatel sympatie. Než jsem stihla přiložit, už jim
místní muži koupili špekáčky, chleba a Johance i pivo (naštěstí nealko). Ženy
ve své srdečnosti bohužel selhaly. I když právě v den naší návštěvy ve vsi
a jejím okolí probíhala hra pro děti i se stezkou odvahy a úkoly, našim juniorům
byl vstup odepřen – a obličeje domorodek nevěstily nic dobrého.
Z Lukova už pomalu směr vnitrozemí přes
jarní Podyjí, nádhernou, ale větrnou
vyhlídku na Železných schodech. Po
cestě jsme spatřili první letošní rorýse nad hraniční Dyjí! (Kájina hlasitá a
upřímná radost z jejich příletu vylekala hejno cyklistů nad propastí), dál přes
vinici Šobes stoupáme pryč od Dyje.
Pak Horecký kopec, na skok do
Rakouska ke kapličce Heiligen Stein
s vykopávkami. Ve finále zpět do
Hnanic, které jsou na úrovni Havraníků, kudy jsme na podzim jeli na kolech.
Hnanice zdobila vysoká májka ale bohužel žádná funkční hospoda. Zajímavá byla
sklepní ulička plná vinných sklípků. A pak už jen autobus, auto a autobus přes
Brno do Olomouce. Stejný scénář jako vždy: únava ale dobrý pocit. A na závěr
otázka: „Čím nás překvapí další etapa
s pořadovým číslem XIII.?“
Komentáře
Okomentovat