KOLEMREPUBLIKY X. aneb „Jižní Morava“
Hraniční úsek: Hnanice (Šatov) – Hrádek
– Mikulov – Pohansko u Břeclavi, (24 +
49 + 29 = 102 km)
Celá trasa: celkem 147 km 1. den: Znojmo – Šatov – Dyjákovičky – Hrádek, 35 km 2. den: Hrádek –Dyjákovice – Hevlín – Laa an der Thaya –
Wildendűrnbach – Nový Přerov – Mikulov, 49
km
3. den: Mikulov – Kočičí skála – Klentnice – Sirotčí hrádek
– Pavlov – Dolní Věstonice – Horní Věstonice – Perná – Bavory – Mikulov, 28 km
4. den: Mikulov – Úvaly – Valtice – Pohansko – Břeclav, 35 km
Termín: 27. 10. – 30. 10. 2016
Účastníci: Hanka, Broňa, Gábina, Kája, Tomáš,
Eliška, Matouš, Markétka, Dan, Johanka, Filip, část Jirka
Dopravní prostředek: k hranicím vlakem,
autem a na kole, podél hraniční čáry na kole
Desátá etapa
byla zasvěcena cyklistice. S velocipedy jsme se plazili vlakem přes Šumperk,
Mohelnici, Olomouc, Břeclav a Znojmo. Cestu si hraničáři zpestřili pozorováním
spřátelených skautek, hráli DOBBLE, páku a na mrkanou.
První průšvih
nastal ve Znojmě. Už po dvou kilometrech Jirka rozbil kolo tak, že nešlo
spravit (přehazovačka) a otočil se k domovu. Ostatní absolvovali na kolech
trasu: Znojmo – Šatov – Hrádek. Děti
se ve varu a v kopcích udržovaly při smyslech prostřednictvím zpěvu. Na
místo noclehu – hrádeckou faru – dojel peloton až za tmy.
Broňa, která
dojížděla skupinu později, zahájila svou sólo cestu infarktovým startem už
v Olomouci. Do práce… sbalit… snaha o dofoukání kola (což se nepodařilo
ani jí, ani asistujícímu pánovi. Ten místo aby dofoukl, vypustil ještě víc). Na
přejezd mezi cyklo servisem a vlakovým nádražím zbylo asi 16 adrenalinových
minut. Na zádech obrovská krosna… v očích smrt… A pak dlouhá cesta vlakem
a nakonec i tmavou nocí za ostatními do tepla hrádecké fary. Těch 7 km v sedle
velocipedu z nádraží do cíle se zdálo nekonečných. Mantinely vytvářela
tmavá noc, velký batoh na zádech, nezpevněná krajnice, divné zvuky a hlad. Podrobnosti
z úcty k rodičům raději neuvádím…
Na faře
probíhaly stavební úpravy, ale bylo tam teplo, dost místa a příjemný, vtipný a
muzikální pan bytný. V kuchyni páně
faráře jsme pojedli a moudře i zvesela pohovořili. Večer a noc jsme strávili na
judistické žíněnce.
V pátek
trasa kolmo: Hrádek – Dyjákovičky –
Hevlín – Laa an der Thaya – Wildendűrnbach – Nový Přerov – Mikulov. Začali
jsme ji však pěšmo, prohlídkou kostela, rotundy i sklípku. V kostele jsme
pod dohledem vstoupili do hrobky se dvěma dřevěnými rakvemi.
Jen co jsme
osedlali kola, stalo se to, čeho jsme se obávali. Dan píchnul. Ještě že byl
zcela výjimečně v týmu i Tomáš, který opravu bravurně zvládl. No a pak už
to svištělo bez technických závad až do Mikulova.
Po cestě jsme míjeli vinice, sklípky, zvlněnou krajinu protkanou cyklostezkami.
Na svačinu brumíky od pana faráře. Odpolední lážo plážo tempo střídaly
rychlejší kousky, až jsme se večer přikodrcali do Mikulova k Sojkům
Tentokrát opravdu nadstandardní nocleh, teplo, voda, dostatek jídla… Po večeři
ještě sklenička vína a spát.
Sobotní trasa
vedla z Mikulova přes Kočičí skálu s výhledem (tam jsme
vylezli bez kol), Klentnici (odtud
pěšky Sirotčí hrádek s mnoha
turisty a skalními okny), do Pavlova
(archeopark s výstavou o
pravěkých lidech vč. repliky Věstonické Venuše, mamutích klů, hrobů a
nalezišť), Dolní Věstonice (kalendář věků), Horní Věstonice, vinice pana Zemka s jeho přednáškou mezi hrozny pálavského
vína a s ochutnávkou toho, co na vinici zbylo, Perná, Bavory (kde si Dan na skluzavce roztrhl půjčenou cyklo vestu).
Nahoře nad Mikulovem jsme si zapnuli
čelovky a blikačky, navlékli si cyklo vesty a se západem slunce nad
mikulovskými vinicemi zpět do města k Sojkům. Tam už čekal
palačinkový Fantomas Tomáš s Gábi. Den byl zakončen velmi povedenou hrou
v centru Mikulova. Krásnou noc si tak užily nejen děti hrající ve
dvojicích, ale i organizátorky K + H + B.
V neděli už
zase balení a celá trasa po hranicích Mikulov
– železná opona – Úvaly. Následovala „nenávštěva“ muzea železné
opony (Matoušku, neboj, vrátíme se!), oběd v přístřešku a vichru nad Valticemi a zdravá svačinka
v podobě přesladkých bobulí ve
vinicích za kolonádou. Po hranicích přes pole tlačíme kola oranicí pod ořešáky,
osvěžujeme se ve Františkově rybníce
a míjíme travnaté hráze u Dyje. Opouštíme klikatou hranici přes zámeček a
vykopávky na Pohansku směr Břeclav. Celé putování jest završeno složitým
kodrcáním s koly v přeplněném vlaku až do vlastních ulit. 
Komentáře
Okomentovat