KOLEMREPUBLIKY V.
aneb „Paprsek“
Hraniční úsek: Smrk
hraničník – Polská hora
Celá trasa: 22 + 14 =
36 km
1. den: Velké Vrbno – Paprsek – Císařská bouda
– Smrk hraničník, zpět po hranicích na Travnou horu – Paprsek – Větrov – Velké
Vrbno
2. den:
Velké Vrbno – Paprsek – běžecká trasa Pralinka – sedlo pod Polskou horou – zpět
po hranici – Paprsek – Velké Vrbno
Termín: 5. 3. – 6.
3. 2016
Účastníci: Hanka,
Broňa, Kája, Eliška, Matouš, Dan, Filip, Martin a pes Charlie
Dopravní prostředek: k hranicím a
od nich vlakem, autem, na vleku, po hranicích na běžkách a bobech
Tato etapa byla vyhlášena jako běžkařská. Využili jsme
sněhu, kterého bylo na horách dost, ač dole na Hané už dávno nic. Chvíli nám
trvalo seskládání pohybuschopné výstroje. Část družstva jela k výchozímu
bodu vlakem a část autem, abychom se sešli na chatě Olšance[1]
nedaleko Velkého Vrbna. Tam byl
domluven nocleh. Chcípl tam pes (naštěstí ne ten náš). Aspoň tedy nikdo
neviděl, jak Broňa při vystupování celá ztuhlá a navlečená jako kulička doslova
vypadla z auta na parkoviště.
V chatě jsme přebalili zásoby a hurá s běžkami na
lanovku pod Paprskem. Zkušenější
tušili, že především výstup z lanovky na úzkých a vratkých běžkách nebude
jednoduchý… a nebyl! První komplikace začaly hned na lanovce. Mates řval, že se
mu jedna běžka vyzula a spadla na svah. A nahoře u horní stanice lanovky se po výstupu
všichni členové výpravy váleli v jednom klubku na hromadě a čouhaly
z nich jen ruce, nohy a hůlky. Hanka, sotva se stihla vymotat, musela
hodit cukrblik a přemluvit jakéhosi zdatného lyžaře, aby nám spadlou běžku
promptně dovezl.
K hranicím jsme se vydali po okruhu Pohádka, na kterém jsme si pomalu zvykali na šoupavý pohyb
v běžecké stopě. Filip s Danem v čele, střed pelotonu tvořila
nejčastěji Broňa, vzadu Koneční podporovaní Kájou. Cestou jsme potkali dva
trochu nachmelené banány z Prostějova. Matouš říkal, že z nich bylo
cítit pivo. O zábavu nebyla nouze. Evidentně jsme vzbuzovali sympatie.
Sněhovou stopou až ke Smrku
hraničníku (nejvyšší hora Rychlebek) a od něj po hranici zpět nad
Paprsek. Nad ním jsme opustili
česko-polskou hranici a od ní fííí po lesní spojce mimo hlavní sjezdovku dolů
ke spodní stanici vleku a dál na Olšanku.
Sjezd byl docela sešup, jen Filip s Danem si troufli lyže trochu víc
rozjet. Občas se ozvalo BÁC – to si někdo z nás neporozuměl
s náročným terénem. Pár modřin nás to stálo, ale byli jsme odhodlaní ke
všemu, tudíž nezničitelní.
Na chatě Olšance se junioři brzy oklepali a dělali binec.
Snahy o kultivaci, nabídka četby (Osada havranů) a výtvarné dílny na téma
„hraniční patník“ neměly větší odezvu a tak matky rezignovaly, svařily víno,
lehly si do postele a dělaly, že ten rambajs neslyší.
V neděli za námi přijel Martin s Charlie. Zamířili
jsme znovu lanovkou na Paprsek.
Tentokrát Mates bez lyží (pro jistotu), Charlie v batohu (seděla na
salámu, ale neměla šanci ho sežrat). Pak v běžecké stopě po okruhu Pralinka až k Polské hoře a od ní po hranici až
k sobotnímu bodu. Odtud zpět na Paprsek
a známým sjezdem dolů. Zima byla větší než v sobotu, banáni taky
zmizeli někam do tepla. Návrat domů náležitě okořenila zběsilá Martinova jízda
na vlak do Hanušovic a bledý Dan
s nechutí k jídlu (která se mu naneštěstí brzy vrátila). Některé „… děti měly krizi, ale láska k běžkám
je zaseta!“ (Hanka v Eliščině deníku).
Komentáře
Okomentovat