KOLEMREPUBLIKY I.
aneb „Javornický výběžek“
Hraniční úsek:
Biskupská kupa – Złoty Stok
Celá trasa: Zlaté
Hory – Biskupská kupa – Bílá Voda – Złoty Stok – Javorník, 40km
Termín: 1. 5. –
3. 5. 2015
Účastníci: Hanka,
Broňa, Gábina, Eliška, Matouš, Dan
Dopravní prostředek:
k hranicím a od nich vlakem a autem, autobusem a stopem, po hranicích
pěšky
Po veselé startovačce ve vlaku („…jeli jsme vlakem a vykláněli se s okna. Byl to zatím nejlepší
zážitek.“… chudák Eliška netušila, co ji na republice ještě potká!!!) první
velký kopec s plně naloženými batohy, na jehož vrcholu stála rozhledna Biskupská kupa obklopená vojáky v
dobových uniformách (Eliščin deník: „…
byli tam vojáci a střílely s pušek bum, bum, bum a taky z děla
prásk.“). Odtud už svižná cesta přírodou po polské hranici.
Předem dohodnutý nocleh ve strašidelném muničním skladu[1]
bez elektriky, ale zato společně s dobrosrdečnými vedoucími a dětmi z Opavska.
Večer, posilněni špagetami ve tmě takové, že jsme těstoviny v talířích lovili
poslepu, jsme se spolunocležníky absolvovali stezku odvahy. Ráno ještě
fotbálek, snídaně, fotka, nahodit batoh a zase dál lesem cestou necestou.
Gábina se odpojila, ostatní pak pokračovali pěšky kolem
čapích hnízd, starého kříže, Venušiných misek (skalní útvary) a malého letiště
ve Velkých Kuněticích až do kempu
Černý Potok [2].
S přibývajícími stíny jsme čelili nejen váze svých zavazadel, ale taky
trudomyslnosti, hladu a bolesti unavených svalů. Jaká byla radost, když jsme dorazili
do cíle! Welcome drink a oslovení „dobrý večer, dámy“ ve zcela schvácené a
zpocené Broně a Hance vzbudil pochybnosti o duševním zdraví a
rozpoznávacích schopnostech pana provozního. Nicméně – byli jsme klienti – a ač
zpocení, zaprášení a hladoví, přece jen solventní. Následovaly lahodně
chutnající jahodové knedlíky s čočkovou polévkou, osvěžující sprcha a noc
v dřevěné chatce.
Ráno svižný pochod (chvílemi téměř běh) na vlak do Velké Kraše, který jsme málem nestihli.
Přesto děti v zápiscích zmínily, že viděly „raního kolouška, hazeli kameni do vodi a krmily kosu“ (Dan). V Javorníku jsme vystoupili a utíkali na autobus jedoucí až
k branám léčebny Bílá Voda. Následně
pěšky znovu dotek polské hranice až k zlatorudným dolům ve Złotém Stoku.
Ve Stoku jsme si opravdu užili. Ochutnali jsme arzenový
prášek, vyzkoušeli hornickou skluzavku i cestování těžebním vláčkem. Byli jsme
svědky ražby mincí i tvorby zlatých cihliček a pečetí. Obdivovali jsme krásu
minerálů vystavených v muzeu. Samozřejmě jsme nevynechali investigativní
výpravu do podzemí s českou průvodkyní, co měla hodně fantazie a pochopení
pro naše zvídavé dotazy.
A pak už pěšky pěknou alejí zpět do Bílé Vody. Z nedostatku energie a mladické nerozvážnosti jsme
po cestě z Bílé Vody do Javorníku
stopli osobní auto řízené starším hodným pánem. Naskládali jsme se do něj
všichni. Málem jsme při tom řidiči rozmáčkli čerstvě upečený bochník.
V javornické cukrárně dobrá zmrzlina, a pak už jen vlakové koleje zpět do
vnitrozemí.
PS: Dan si rozšířil okruh svých přátel. Do deníčku nakreslil malého človíčka, velký
batoh a napsal: „já a můj nejlepší přítel
baťoh“. Stejně jako Eliška ještě netušil, že ho čekají daleko horší časy…
[1]
Základna 36. přední hlídky Royal Rangers v ČR
(chata Muna), budova č. 34, bývalá posádková oblast Muna, Mikulovice.
Provozuje: Royal Rangers Opava. Kontaktní osoba: Jiří Ščudlík, muna.royalopava.cz
Komentáře
Okomentovat