|
Vážení a milí dobrodinci hraničářští,
přejeme Vám vše dobré do roku 2018 a děkujeme za Vaši pomoc při našich cestách KOLEM
REPUBLIKY v roce 2017. I díky Vám jsme mohli
loni putovat po hranicích - především vůkol bájné MORDYJÉ: Zima svírala pramen MORAVY, když
jsme se k němu bořili sněhem, nad jarní
DYJÍ nás vítaly první vlaštovky, horkým létem jsme vpluli na soutok a s podzimem se procházeli po dyjských březích, aby se přes noc
krajina zase už překulila do sněhobíla...
|
Následuje
sumář hraničářských výprav za dobrodružstvím L. P. 2017 včetně konkrétních poděkování:
Čižeby od
sněhu do sněhu jsme putovali...
Začalo to
prvním dotekem hranic. Tehdy, v rámci jarních prázdnin v KRKONOŠÍCH,
to bylo na SNĚŽCE, na běžkách, případně po vlastním pozadí. Díky za nocleh Sedmerům a za klíčové rady spřátelené geodetické
podpůrné skupině.
Pak už jsme
systematicky započali s překonáváním hranic našich možností: statečně jsme v půli března vyrazili do
závějí na legendární průsmyk Čilkůt II. Sněhem (a deštěm) z ČERVENOHORSKÉHO
SEDLA po JESENICKÉM hřebeni, bořili jsme se do závějí a sáňkovali příkrou
pasekou i lesem. Vrcholem byl nocleh v šišaté drnové chajdě EVĚ s dětmi včetně
nejmenšího Kubíčka - vivat!
První
opravdová letošní etapa - KR 11 - vedla po hranicích masivem KRALICKÉHO
SNĚŽNÍKU. V dolinách se zdálo být jaro, ale ze SENINKY od busu jsme
stoupali chladným předjařím rozsvíceným žlutými petrklíči a podběly až na
KLADSKÉ SEDLO k prvnímu patníku "C/P". Pak už po polském hraničním hřebeni a vzhůru lesní stezičkou, co ji jarní tání
změnilo v bystřinu. Děti neustále stavěly hráze a jiná vodní dílka (odtud je Filipovo
okřídlené: "Dane, mám tady pro tebe nějakou prácičku!"), načež jsme
se začali bořit po kolena ve sněhu. Při odpočinku na slunné pasece Matouš tak
dlouho dělal, že spí, až usnul doopravdy. A stále vzhůru hlubokým jarním firnem,
patníky nevidět.
U chaty FRANCISKY
se šeří a krize dostupuje vrcholu. Že jako na vrchol SNĚŽNÍKU už nedojdeme?!...
Ale ne! Boříme se dál srázem navzdory trudnomyslnosti, až ke kamennému slůněti schovanému
v mlze a k PRAMENI MORAVY, co mu z posledních sil zapějeme... Výbuch radosti,
jehož roznětkou je absolutní dno...
Vracíme se sněhem
mokří a zmrzlí, v soumraku nás zachraňuje lovecká chata SNĚŽNÁ (díky Jani a Radku, přátelé Jeseníků!).
Teplá večeře a oslava narozenin, příběhy Eskymo Welzla čtené při svitu svíčky.
Spaní na lavicích i na půdičce se šmírovacím otvorem do světnice. Ráno hlasování:
zvolena kratší, ale nejistá "limbová stezka". Propadáme se sněhem nad
krajinou v suťových polích KRALICKÉHO SNĚŽNÍKU až k VLAŠTOVČÍM KAMENŮM a dál po
sněhovém hřebeni. Znejistí nás bloudění v kosodřevině na pláních MALÉHO
SNĚŽNÍKU. Bojujeme s únavou, paní Bováryovou, zimou i mokrem. U stezky v kleči
na kousilínku země bez sněhu nabíráme síly. Nad sedlem PUCHAČA klesáme pod
sněžnou čáru - hurá!
Pod
rozklepanou rozhlednou na KLEPÁČI opékáme buřty
a vnímáme geografický bod jedinečný v Evropě - jsme tam, kde nás umoří
úmoří tří moří!!! TRÓJMORSKI WIERCH, juchéj! Na východ do kotle SNĚŽNÍKU tečou
vody do MORAVY a celou zemí moravskou až k DUNAJI a ČERNÉMU MOŘI, na západní
stráni pramení NYSA KLODZKA, kterážto S
ODROU míří do BALTIKU. My pak sbíháme na
jih po hranici stejně jako vody do LIPKOVSKÉHO POTOKA, TICHÉ ORLICE, ORLICE a
LABEM k SEVERNÍMU MOŘI...
Pak udeřily
sněhové bouře, a tak jsme vyrazili k jihu. 12. etapa KOLEM REPUBLIKY - PODYJÍ -okolo
noci filipojakubské začala sborovým "Uff" na celé autíčko, když Hanka
bravurně projela BRNO. Pak už přivítání na faře a nocleh v penzionu Výlet ve VRANOVĚ NAD DYJÍ díky paní Magdaléně, s níž jsme si
povídaly dlouho do noci a která by se pro nás rozkrájela. Ráno nás na
drátech nad poklonou P. M. Třídubské zdravily první letošní vlaštovky, na faře
jsme dostali čaj z várnice a chleby s vynikající pomazánkou. Na rozloučenou jsme
zpívali naší milé hostitelce do rytmu, když míchala šodó v óbrhrnci. Šli jsme
po proudu řeky DYJE, nad níž se míhala hejna jiřiček, svrchu na nás hleděl
vranovský hrad, lávka se houpala, vhozené klacky unášel proud, bílé kvítky se
smály v trávě. Strmé stráně se zařízlými stezkami komunistických pohraničníků
střežících železnou oponu, výhled od LEDOVÝCH SLUJÍ, kdesi v
lese ještě neopeřeném dudá dudek.
Pašerácká
stezka nás vede vysoko nad řekou podél hranice do ČÍŽOVA. Dál po červené značce
kroutící se k potoku a zase vzhůru mezi borovicemi a poli do LUKOVA, kde na
faře kamna kouřila, ale nakonec jsme zatopili, uvařili a ulehli pod vysokými
stropy díky děkanátu Vranov.
Ráno zpět cestou po zarostlé signálce, protáhnout nohy při sledování naučného
filmu ve středisku NP Podyjí a zase dolů k řece. Na břehu konečně první patník
na hranici s RAKOUSKEM! Svačina u mostu s výhledem na mohutný hrad a Matoušova
obrovská duhová ještěrka, kterou pojmenoval HARDEGG. Pak jsme prošli nejmenší rakouské
městečko a zase nás NP nutí k úmorné cestě po vlastních stopách. V LUKOVĚ
pálení čarodějnic a mezitím tajná výprava mezi poli až k tichému soumraku na
zapovězené skále nad řekou stáčející se hluboko dole.
Třetí den
zas na východ "podél hranice", kterou zdáli tušíme na výhledu z
bývalých ŽELEZNÝCH SCHODŮ. A zase řeka pod námi a též první rorýsi! Skrze
vinici ŠOBES, přes lávku, za jezem máváme od sklepení ve skále uzamknutému
údolí DYJE. Jen si ještě šlápnout na hranici na HEILIGER STEIN, bloudění
divočinou a nakonec uličkou malovaných sklípků k HNANICI, kde navazujeme na
loňské putování bicyklové.
Co s přehledem nás uzdraví?
Co zachrání
nás znova?
Na horách
nebe modravý
a voda
křišťálová.
Jen trošku
si jí odnesem,
i to nás tolik posílí...
Ať dál tu
teče pod vřesem,
voda, co
pijí motýli.
Následoval Kájin
letmý dotyk cyklistický od
RAPOTÍNA až na PAPRSEK = na polské pomezí sama na kole: ta dálka, když byl hřeben hraniční kdesi na
obzoru, to funění do kopce za PETŘÍKOVEM, kde probíhal jakýsi závod horských
kol a já jediná neměla číslo… a ta krása, když jsem dojela o polednách až
nahoru a padla mezi posledními mezi PRADĚDOVY LETOKRUHY na dřevěnou rampu. Pode
mnou se vlnily zelené dálavy, nahoře běžela bílá oblaka po modrém nebi a za
hlavou mi tak přenádherně vyhrával Old
Time Jazzband - díky!!!
13. etapa
kolemrepubliková - MORDYJSKÝ TROJÚHELNÍK - se odehrála počátkem prázdnin. S kamarády
a širokou rodinou (díky!) jsme se sešli ve STRÁŽNICI a na kánoích
laminátových i nafukovacích jsme pádlovali mezi patníky česko-slovenskými.
Nejkratší byla plavba po BAŤOVĚ KANÁLE s civilizovanými přístavy, motorovými
lodičkami a kafem na výklopníku - ovšem končilo to prodíráním se divočinou!
Také po řece
MORAVĚ v lehkém deštíku ponejprv překrásnými meandry s písečnými plážemi a
strženými břehy, pak úseky hraniční mezi luhem zeleným pustým vpravo a
slovenskými poslepovanými
rybářskými chatičkami na navigaci až
na konec země moravské na soutoku a pak dál k mostu ze SLOVENSKA do RAKOUS (HOHENAU
AN DER MARCH). Nu a ze západu svírá onen lanžhotský cancourek řeka DYJE.
V rámci
oblíbených hranic našich možností jsme na přelomu prázdnin s kamarády z farností PODESNÍ (díky!) vyrazili na farní tábor "U
zázračného pramene" ke studánce svaté Anny u ŽÁROVÉ. Tábořili jsme ve
stanech v kotlince mezi lesy v podhůří
JESENÍKŮ díky farmáři Pavlovi
a vyráželi vedrem na spanilé jízdy s vozíkem. Naše "Chrámové divadlo z Třívsí" uvedlo v
HANUŠOVICÍCH na rychtě díky zdejším
rychtářům (galerie Abakuk) a v kostele ve VELKÝCH LOSINÁCH díky zdejší farnosti a otci Milanovi
hru se zpěvy a veselím o zázracích VŘESOVÉ STUDÁNKY. Tábor byl "jakokdysi":
svět lesní, hledání, putování, pramen a uzdravení, vyprávění o Longinově kopí,
čeledíni a děvečky, rychtář i dráb a zvoník, zpěv a zkoušky v čeledníku, táborák
(dík za buřty a dobroty otci Slávkovi
a jeho suitě), slunce i déšť, noční bojovka, plížení v trávě či vyprávění
u nočního ohýnku pod mateřídouškovou strání a o klekání zpívaná modlitba z
Anděla Páně:
Děkujeme ti, pane,
jen ty víš, co se stane,
úsvit dals v soumraku.
Jsme malí
před tvým zrakem
studánku se
zázrakem
vepsal jsi
do mraků.
Ke konci prázdnin
na chaloupce v LUŽICKÝCH jsme se díky celé rodině dotkli
hranic s POLSKEM, když jsme sjeli kroutící se říčku SMĚDOU na šešulce FRÝDLANTSKÉHO
VÝBĚŽKU.
Nu, a když
nastala doba říje, vyrazily jsme poznovu po částech zdolávat další hranice našich možností: Když totiž
před Hankou pronesete zdánlivě šílenou, ale dostatečně odvážnou a vyzývavou
myšlenku, tak ji tato chytne a nepustí. A proto se Hanka nejprve sama samotinká
se štěkající Bolkou na vodítku vydala od ŠUMPERKA na tak zvanou (námi nazvanou)
JESENICKOU
PODKOVU (neboli putování po hřebenech lomontích, co vytváří podkovu kolem údolí DESNÉ). Aby v tom
Hanka nebyla sama, přidala se i Kája. Nefffšední (jak jinak) zážitek popsaly
takto: spaly jsme v PEKAŘOVĚ, ranní kafe se vařilo na visutém balvanu u TŘECH
SRUBŮ, pak jsme seběhly na louky PŘEMYSLOVSKÉHO SEDLA a vzhůru po spádnici na ČERNOU STRÁŇ s ohýnkem v zatáčce a z
posledních sil až k myslivcům pod VOZKOU
(pšt, díky, ale úplně potichu, je přece říje). Na TROJMEZÍ jsme se
stočily zpět a přes ČERVENOU HORU do tmy lesů u chaty EVY, ranní odjezd i
s trofejí (jelením srdcem) z ČHS.
Odtud jsme v
PODKOVĚ
pokračovali za pár týdnů už i s dětmi. Díky ornitologům na sedle v čele s malým Vojtou, co tu
kroužkovali ptáčky, víme, jaký je to pocit držet v dlani něžného králíčka s
ohněm na čílku. Po dlouhé štrece jsme dobyli PRADĚD - nejvyšší bod MORAVY i
SLEZKA, co je po hranicích už třetím rokem obcházíme. Mraky se valily, vítr
fičel a rychle se smrákalo v horském lese nad KURZOVNÍ, kde jsme poprvé při
našich cestách spali v hotelu. A ráno vítr a zima a sníh - hřeben JESENÍKŮ nás pořádně
vyzkoušel!!! Nejdrsnější chvíle nás teprve čekaly, ale děti šlapaly a nosily
batohy i Kubíka, když jeho šestileté nohy potřebovaly nabrat sílu. Všichni jsou
to hrdinové! V kamenné JELENÍ BOUDĚ se tancovalo a zpívalo, abychom rozproudili
zmrzlou krev a na SKŘÍTKU nás zachránila horká čokoláda.
Oblézáme
mlýnici u jezu pod skálou, Eliška padá do náhonu (jen bláto), nakukujíce do
oken světnice obdivujeme vybavení ve stylu
biedermeieru. U brány se smí fotit jen pokrevní příbuzní dávných mlynářů
a před deštěm se schováváme do sklepa ve skále. Cestou z výpravy nesmíme minout
SLAVONICE a hlavně zdejší cukrárnu! Posléze v tichém úžasu a padajícím mlžném
soumraku obdivujeme renesanční náměstí a s hlavami zakloněnými bloumáme pod sgrafity i v podloubích, zatímco děti si
kolem kašen hrají na honěnou.
V sobotu drsně
hraničářská část pro skalní členy kolemrepublikové čety: ze STARÉHO MĚSTA POD
LANDŠTEJNEM k hranici, zde různotvaré patníky v borůvčí, přitesané z místních
kamenů, TROJMEZÍ ČECHY-MORAVA-RAKOUSKO s plížením a šiškovým minometným
útokem z hlídacího posedu, svačina v MAŘÍŽI na lavičce před dílnou
pestrobarevné keramiky, smutná zřícenina zámku s úžasnou modřínovou alejí k
rybníku a asfaltová cyklostezka (!) končící uprostřed oraniště - ještěže naše
patníky byly na dohled!
Krize ve FRATRES,
když děti odmítají pokračovat, že prý tady v zemi cizí na dvoře selské
usedlosti v besídce ze zimostrázu jak od Jiřího Trnky se zlatým vejcem v hnízdě
na stromě nad kamenným stolem počkají,
až je vyzvedne strejda Adam. Jenže ten teď s bratrem říčním vlkem pluje po DYJI
z RAKOUSKA na MORAVU daleko odtud u DROSENDORFU (dotek uznatelný, pokud máte, hoši, o něj v té tisícovce letošních
kilometrů po řekách zájem).
Ale my přece
jen jdeme dál i s brblající omladinou, kolem zrušené tratě, do strmých stoupání
v pustých borovicových lesích RAKOUSKÝCH směrem k východu, podél obor daňků s
převysokými posedy. Výhledy do krajiny DYJE jsou pohlazením po našich
hraničářských duších. Spěcháme, neb je nutný přechod zelené hranice dřív, než
padne tma, a pak už jen les a podél bříz dolů, kde nám jdou bratři říční vlci naproti...
Poslední do
tuctu byl dotek silvestrovský, Lužickohorský: rodinný výlet (díky synci "deváťáci", že jste
i přes ty vaše kecy šli) SVĚTLÁ, KROMPACH, HVOZD se sněhovou vichřicí
na vrcholové pyramidě a pak SASKEM skrz ZITAUERGEBIRGE zpět s výhledy na
strážní hrad OJBÍN. S večerem padal soumrak a něžný sníh do loupežnického
údolíčka, které nás vedlo přes hranici kol známých patníků z ciziny domů.
A nakonec
veliké díky těm doma, co mají k dispozici
nejen mapy snad všech koutů naší vlasti, ale taky dobrou radu či pochopení…
vždyť k nim se vracíme utahaní, ale šťastní ze všech směrů od našich
hranic KOLEM REPUBLIKOVÝCH ...
S díky Vaši hraničáři
https://kolemrepubliky.blogspot.cz
Vážení a milí dobrodinci,
přejeme Vám vše dobré do roku 2017 a děkujeme
za Vaši pomoc při našich cestách KOLEM REPUBLIKY v roce 2016.
I díky Vám se naše skupinka mohla
radovat z putování pěšky, běžky, kolmo,
loďmo, letem světem, bobmo, plavmo....
(následuje sumář hraničních úseků
2016 od severozápadu až k jihu)
ORLICKÉ HORY v horkém létě pěšky táhnouce vozík, na němž byly
kulisy, spacáky i marodi. První výhledy do POLSKA ze ŠERLICHU, cesta po
hřebeni a placatá VELKÁ DEŠTNÁ, nocleh
na fotbalovém hřišti díky z.s. Za
horami v ORLICKÉM ZÁHOŘÍ. Opuštěnou polskou silničkou podél ORLICE mezi
lesy, koupání v přehradě (po hranicích plavmo),
trsy voňavé mateřídoušky, fakt drsný brod s vozíkem přes řeku hraniční, noclehy
a divadlo o Jonášovi a Božím milosrdenství v nedostižném prostoru kostela se
skleněnou střechou díky společenství
Neratov. Studený déšť v ZEMSKÉ BRÁNĚ s nečekaným šplouchem do
romanticky balvanitého koryta, usušení-večeře-divadlo-nocleh v tanečním sále díky restauraci Na Čiháku.
Rozhledy z alejí a polámané kolečko i krásní koně co šli s námi po poslední
výspě hor až nad LICHKOV - to byl náš hraniční farní tábor "Chrámového
divadla z Třívsí".
Část hraničního lesního hřebene pod
KRALICKÝM SNĚŽNÍKEM u PAPRSKU, kde nám lyže spadla z lanovky, jsme ujeli na
konci zimy po běžkách kolem zavátých
červenobílých patníků od POLSKÉ HORY přes pláně TRAVNÉ až po SMRK ve vichřici,
kdy jel Matoušek ve vleku po bobech a
pár metrů hranice než se zapíchl do závěje i proletěl vzduchem!
Na počátku velkých prázdnin jsme s kamarády a širokou rodinou (díky!)
sjeli dříve hraniční řeku OPAVU (podél HLUČÍNSKA) pádlujíce na kánoích, a pak též opravdovou hranici s POLSKEM
splouvajíce řeku OLŠI/OLSZU z KARVINÉ k ústí do ODRY, netušíce, že to má takový
šmrnc, neb OLŠE měla stav takřka povodňový, a tak někteří z nás včetně toho
nejmenšího čtyřletého kousek pod splavem po hranici i plavali!
Uprostřed léta jsme nazuli pohorky a
vyšlápli blátivými lesy po hranicích
se SLOVENSKEM od rmutné říčky VLÁRY na hřeben BÍLÝCH KARPAT, kde nás po
předlouhém dni překvapil zázrak nečekaný v podobě neuvěřitelného zpívajícího
rodinného společenství v dřevěnici Na
Sítném. Stmívalo se, děti se začínaly bát a všude okolo ... stanování
zapovězená CHKO! Ale sebraly jsme odvahu
a zaklepaly na dveře usedlosti uprostřed luk a zažili díky tomu výbuch
vlídnosti a pohostinství, který člověka může potkat opravdu jen na konci světa
- díky milí kopaničáři!
Slunce nás pak pálilo v příkrých
stráních STARÉHO HROZENKOVA, ale přece jsme zpívajíce předlouhou rozvernou
feministickou místní "Okolo Súče"došli až na LOPENÍK se studánkou, co
vodu dala, s vlčími plameny a opuštěným noclehem pod rozhlednou.
Pak lesy dolů a přes pastviny
bloudíce, až nás pohltil nekonečný
krpál a prales bukový, no, už jsme ani
nevěřili, že se na JAVORINU vyškrábeme. Došli jsme se soumrakem, na krásné hoře
s ošklivým vysílačem jsme si díky trampském
ohni uvařili večeři, nekonečný lán žlutých trav šelestil a my spali nad
krajinou mrkající světýlky hluboko pod námi.
Nocleh pod plachtou rachotící ve větru, k
snídani na patníku kotlík vloček s hrstí malin voňavých a pak už jen dolů mezi
buky - proti nám zástupy táhly vzhůru na ČS setkání folkloristické tam
nahoře na hoře, a tak jsme se vyptávali,
kdo by nás naučil zdejší písničku. Díky
neznámé paní, která, ač její skupinka též spěchala vzhůru, přesto se
zdržela a zazpívala nám tak, tak něžně: "Javorina chuapci, Javorina, má
milá má modré, modručké modručké, má milá má modré... pod očima" S tou písní na
rtech jsme seběhli do údolí, brodili potok a stihli i zmrzlinu ve VELKÉ NAD
VELIČKOU.
Poslední letošní etapa KOLEM
REPUBLIKY se konala o podzimních prázdninách - ty nervy dopravit s Českými
Drahami nás i kola na JIŽNÍ MORAVU bych Vám nepřála. Avšak zdařilo se a ze
ZNOJMA kol svaté Kateřiny jsme prodrncali
na kolech dolů přes hluboce zaříznutý kaňon DYJE a pak tlačili bicykly táhlým stoupáním až na krásná suchá vřesoviště, kde
se kolo polámalo na cimprcampr a museli jsme se rozdělit. Po písečném hřebeni a
dolů, od hranic s RAKOUSKEM na dohled a pak už jen tmou, tmou, tmou a nocí naše
světýlka jak v lampionovém průvodu přece dojela na faru v Hrádku. Díky
panu faráři jsme spali v teple a děti hrály svaté pexeso.
Ráno nás pan farář vzal do tiché
krypty pod kostelem i do rotundy svatého Oldřicha a pak už zas slepit píchlou
duši a šlápnout do pedálů zamženou
úrodnou krajinou k patníku na hranicích nad DYJÍ, oběd mezi sochami v
rakouských lázních LAA AN DER THAYA, cyklostezkami zvlněnou zelenou krajinou,
kolem pohádkového kopečku obkrouženého hobitími bílými sklípky, podzimně
barevné vinice, děti výskající a šlapající vesele vpředu pospolu, v zapadajícím
slunci Mikulovský zámek před Pálavou. Noční dobrodružství v židovském městečku
MIKULOVĚ díky noclehům u Sojků!
Hřbetem PÁLAVY na kolech s hrady na skalách, díky
traktoristům sklízejícím víno, co nám ho dali ochutnat, pravěk v
PAVLOVĚ a ve vichru se třepotající draci Novomlýnského moře a zákazy, které je
třeba přestoupit, abychom dojeli. Též díky
panu vinařovi Zemkovi, co nám cizím zvědavcům povyprávěl o révě a
seznámil nás s Martinským vínem, jehož kuličky slaďoučké jsme pak ozobávali
kráčejíc vzhůru řádkem vinice, když slunce nasvětlovalo bílé útesy nad námi...
I za vodu chladivou, co nám dali ve vinném sklípku v Bavorech díky, svorně jsme pak ujížděli
podvečerem a ten nejmenší šlapal vestoje do pedálů velkého bicyklu - pohupující
se silueta v zatáčce proti ohnivé obloze. Jen ten dojezd zas nocí se tmící, ale
pak palačinek takřka stovka k večeři - díky
Gábi, Tome!
Kola drkotala po dlažbě mikulovské dolů k bývalé celnici a
hraniční cyklostezkou přes památník Železné opony - hltali jsme všechny ty
příběhy o odvaze a odhodlání na cestě za svobodou a pak jsme k nebi mezi rezavé
stély zašeptali modlitbu za ty, kteří tu zahynuli... Nad VALTICEMI oběd ve
vichru, díky průvodci v Muzeu železné
opony za info (příště k vám zajdeme), Kolonáda monumentální a vinice a
vinice na hřbetě s výhledy dalekými a s přesladkými hrozny na řídítkách, mňam!
Vesele nesnadná hranice po mezi mezi poli s ořešáky, tlačíme kola oranicí,
slunce klesá do nížiny, pod koly praskají kudrnaté číšky žaludů od jižanských dubů
cerů, naposledy rakouskou alejí, smytí
hroznového cukru z rukou u Františkova rybníka, lužními lesy vine se řeka DYJE,
zámeček POHANSKO a elfi stromoví nás vyprovázejí až na nádraží do BŘECLAVI.
Na závěr roku ještě HRANICE NAŠICH MOŽNOSTÍ!
Ty jsme poznávali při zkoušení adventního divadla "Vánoce podle
Matouše". Hráli a zpívali jsme ho s láskou a pro radost nás i diváků,
avšak naše počty neustále snižovala chřipková epidemie. Ale vždycky se našel někdo z blízkých přátel, který pomohl -
díky!
A ještě ... tam někde vzadu v hlavě
tiše svítí světýlko věčné, že po návratu ze všech cest nás někdo čeká, díky němu víme, kde jsme doma, díky němu můžeme vyrážet KOLEM
REPUBLIKY, neb je kam se s radostí vracet... díky
S díky Vaši hraničáři.
Komentáře
Okomentovat