Šílenci

Tak to jsme my! 

Eliška - zpěvy krásné                             Gábi - fotografka raných etap      
Kája - trasírka                                      Markétka -milovnice zvířat  
Broňa - zápisky z cest                           
Filip - mapér                                        Charlie - matka pes (na foce chybí, je v lese)
Hanka - matka myšlenky+foto               Bolka - dcera pes (je v lese furt)
Dan - horský šerpa                                Kubík - hraničářský benjamin (chybí, t.č.batole) 
Johanka - pedagogický dohled              Matouš - vlajkonoš (na fotce chybí, je ve Skautu)

Naše myšlenka putování po hranicích ČR vznikla spontánně při jednom zasněném pohledu do dáli, kde se tyčila Biskupská Kupa, hraniční to bod. Hnacím motorem byla nutnost nabídnout našim dětem smysluplný, bezpečný a zábavný program dřív, než nám přerostou přes hlavu.

Nápad nezapadl, a po prvotním bezmyšlenkovitém nástřelu jsme nad ním začaly racionálně uvažovat. Obkroužení republiky jsme vyhodnotily jako projekt troufalý, dostatečně dlouhodobý a skýtající mnohá překvapení. Prostě výzva. V kontextu naší dospělácké trojice všeho schopných maminek, dohromady osmi dětí a dvou psů jsme nakonec celou věc začaly realizovat pod společným jmenovatelem utužení těla i duše všech účastníků, poznání krás naší vlasti na vlastní kůži, souznění, překonávání překážek a poznávání (a neustálé posouvání) vlastních limitů.

Děti ve věkovém rozptylu 4 – 17 let naši „kolemrepubliku“ přijaly dobře. Občas se k nám připojují i naši blízcí a kamarádi. Dnes už se na cestě žádný z nezletilců neptá: „Kdy už tam budem?“. Vědí, že cesta je cílem a na každou další etapu už se moc těší. Jejich fyzické i duševní limity jsou (téměř) srovnatelné s našimi.

Při našich cestách jsme potkali mnoho dobrých lidí, kteří nám nezištně pomohli radou, písní, noclehem, něčím na zub nebo vlídným slovem. Trvalou pomocnou ruku, trpělivost a podporu máme též ve svých partnerech a rodičích, kteří už pochopili, že máme toulavé boty a že všechno to zdánlivě nekonečné a vyčerpávající předstartovní hemžení má smysl.

Viděli a zažili jsme věci, které bychom na displejích dotykových mobilů hledali jen stěží. Můžeme se na sebe plně spolehnout a víme, že navzdory větru, dešti, chladu, hladu a dalším nepříjemnostem jsme tým schopný téměř čehokoliv. Naučili jsme se spoustu věcí – od sebe navzájem i společně při řešení krizových situací.

Kilometry hranic ubíhají sice pomalu, ale s jistotou. Teď už nejde couvnout. Doufáme, že se podaří hraniční kruh kolem republiky jednou uzavřít. A když ne nám, předáme štafetu v pravý čas našim dětem.

Máte-li zájem, přidejte se k nám.